Lilit→2.kapitola...Odchod z domova

3. března 2009 v 11:58 | Tachiko Manabu de Vampire Princess

Juuj, Tachiko dopsala další kapitolu Lilit!!!


Trénink byl náročný. Nejen kvůli tréninku jako takovému, ale i proto, že mezi tím musela Lilit s dědečkem chodit obdělávat pole Temného lorda. A v noci měla zlé sny. Znovu a znovu se jí zjevoval ten samý…


Stále dokola. Práce na poli, trénink, ošklivý sen, práce na poli, trénink…
…a přesto žádný výsledek. Čas už se krátil. Vždyť zítra si ji odvedou na hrad Temného lorda..! A ona se stále ještě nepřeměnila…

"Dědečku, já to nedokážu!" Lilit padla vysílením k zemi. Měla sice nyní větší fyzickou sílu, ale přeměnit se stále nedokázala. Třeba nakonec opravdu není tím
"Lilit, věř v sebe! Věř, že to dokážeš!" křičel děda už snad po sté a stále nic. Zítra ta holka odejde a už nikdy to v sobě nevyvolá! Naděje Flertopie ležely u nohou té dívce, co se ani nedokázala soustředit na trénink.
"Dobře, pro dnešek končíme." Nakonec děda povolil, "ale zítra máme posledních pár hodin, než si pro tebe přijde vůdce Černých drábů." Povzdechl si.
"Budu se snažit, dědo…opravdu!" dívka se otočila na podpatku a odešla do domu připravit svému milovanému dědečkovi večeři. Poslední večeři, co mu kdy uvaří…nejspíš.
Musí se snažit, prostě musí!
Nepřítomně míchala jakousi směs v kotlíku nad ohništěm. Směs zeleniny, co jim zbývala. Toho seschlého, scvrklého čehosi… nic jiného si na svém malinkém políčku nevypěstovali. Už dlouho nezažila dobrou úrodu. A proto se musí snažit! I kdyby měla položit život za Flertopii, pokusí se těm lidem pomoci. Jednou budou zase řeky plné ryb, pole úrodná, voda čistá a pitná ve všech potůčcích a po obloze budou znovu plachtit nádherní draci…její druhové. Elfové se již nebudou muset skrývat v lesích, Iomikové opustí své skalní skrýše. Všichni budou žít v míru, jako to bylo před příchodem Temného lorda… za tuhle naději,tuhle představu malého ráje… za to stojí bojovat. Za to stojí položit život…
Prostřela na stůl. Dvě dřevěné misky plné rozvařené zeleniny, na nic víc neměla suroviny. Přála si, aby poslední jídlo, které s dědou pojí bylo chutnější. Věděla moc dobře, že zítra nebude ani snídat, ani obědvat…až pak možná dostane večeři na Temném hradě, v což ale moc nedoufala.
Starý muž vešel do světnice, umyl si ruce ve škopíku vody a posadil se za stůl.
"Děkuji Lilit, dobrou chuť." Řekl a uchopil do ruky lžíci.
"Dobrou chuť, dědečku." Dali se do jídla. Jedli v tichosti, snad si vychutnávali jedny s posledních okamžiků, kdy jsou spolu. Pro Lilit nikdy neexistoval nikdo jiný, než dědeček. Nikoho jiného neměla. A to, že by ho měla opustit… to pro ni bylo nemyslitelné. Avšak, stejně se to zítra stane.
"Bylo to výborné," stařec se usmál a odnesl prázdnou misku umýt.
Lilit věděla, že to říká jen, aby ji potěšil. To jídlo bylo hrozné. Ač se snažila vykouzlit z toho mála seschlých plodů něco chutného, její snaha byla marná. Za chvíli i ona umyla svou misku, oba se s dědou umyli a pomodlili a odešli si lehnout.

"Lilit, už zítra…"
Seděla na zemi v prázdném kamenném pokoji bez oken, jen s velkými dubovými dveřmi. Byla připoutána. Na zdi svítila jediná svíce.
"Kde to jsem?" zeptala se.
Snad myslela, že jí ten hlas v její hlavě odpoví. Možná…
"Na tom nezáleží… také už se nemůžeš dočkat?" hlas nepodal žádné vysvětlení, nýbrž se ještě na něco zeptal.
"Dočkat? Čeho?" ptala se, tušíc ale, že její otázky zůstanou nezodpovězeny.
"Na dívku jako jsi ty čekám již tři sta let… tolik krásy a něhy v jednom těle… a samozřejmě i síly…"
Dveře se otevřely. Dovnitř pronikl slabý proužek měsíčního světla. S ním vstoupila i vysoká postava v dlouhém černém plášti. Ten muž se usmíval. Lilit spatřila záblesk nevšedně bílých zubů, až zářily. Poněkud výrazně kontrastovaly s temně rudými rty a téměř sněhobílou kůží. Foukl vítr a než zavřel dveře, zavlály mu dlouhé černé vlasy.
Muž přistoupil až k ní a dotkl se její tváře. Třásla se strachy, ač nevěděla, proč.
"K…kdo…kdo jste?" vykoktala otázku. Možná myslela, že když už se objevil, odpoví.
"Tvůj pán." Řekl prostě a upřel na ni krvavě rudé oči.
Těch si předtím nevšimla! Dosud myslela, že cizinec má oči modré!
"M..můj pán?" podivila se.
"Správně…už se nemůžu dočkat…až budeš skutečná a jen moje…" otočil se a vyšel komnatou ven.
Lilit se pokusila dostat z pout…ale marně. A v tu chvíli zhasla i ta jediná svíce, jenž do teď ještě mihotavým plamínkem alespoň trochu osvětlovala komnatu.


"Pomoc!" křikla Lilit a otevřela oči. Vedle ní se něco pohnulo.
"Děje se něco?" zaslechla dědův hlas.
V tu chvíli si uvědomila, že vlastně sedí na své posteli a malým okýnkem sem proniká proužek měsíčního svitu.
Už zase…
"Ne, nic…klidně spi dál. Jen zlý sen…" otočila se na bok a pokusila se znovu usnout.
Trvalo ale ještě moc dlouho, než se mohla konečně v klidu poddat spánku…

Poslední den. Poslední den téhle práce na poli, poslední den jejího jakž takž svobodného života. Dnes si pro ně nepřišel Černý dráb, pracovali totiž na jejich malém políčku, o které se dělili se starou sousedkou a její vnučkou. Ačkoliv byla stará Kirsten velmi zohyzděna, její vnučka Kristie měla tvář krásnou a bez jediného kazu. Patnáct jí bude ale až za tři měsíce… ještě tři měsíce života s babičkou jí zbývají… jak moc jí Lilit záviděla! Přátelily se spolu od dětství a teď měli být odtrženy…
"Ahoj, Lil!" křikla Kristie, která seděla pod stromem.
A v tu chvíli se něco stalo. Semlelo se to tak rychle, že Lilit ani nepřemýšlela nad tím, co dělá. Větev starého buku se ulomila a řítila se přímo na Kristie.
A tehdy se to v Lilit vzbudilo. Během jedné sekundy tu místo blonďaté dívenky byl krásný, fialový drak. Jeho šupiny se leskly jako vyleštěné drahokamy a v čele měl skutečně zasazen diamant. Nádherné modré oči, stejné jako Lilitiny, sledovaly okolní svět. Drak roztáhl sametová křídla a tryskovou rychlostí vyletěl vpřed. Popadl překvapenou Kristie a vzlétl s ní do vzduchu. Dole se o zem roztříštila ztrouchnivělá větev.
"Děkuji vám…draku." Vyrazila ze sebe překvapená hnědovláska, držíc se zářivých šupin.
"Není zač, vždyť ty bys to pro mě taky udělala." Drak promluvil Lilitiným hlasem. Ještě chvíli kroužily vzduchem, než Lilit slétla dolů a postavila svou kamarádku na zem. Pak se během stejně krátké doby přeměnila zpět. Teď tu stála obyčejná Lilit v bílých šatech.

"Lilit, ty jsi…" Kristie nevycházela z údivu.
"Ano, ale je to tajemství…" blondýnka si přiložila prst na ústa.
Její přítelkyně na znamení pochopení kývla. Ještě chvíli se na Lilit zvědavě dívala, potom mávla rukou a vydala se obdělávat pole. Lilit také po chvíli odešla pracovat.

"Dědečku! Dědečku! Já to dokázala!" křičela dívka, běžíc k domovu.
"Výborně!" stařec vstal a objal svou vnučku. "Smím to vidět?"
"Ale jistě!" usmála se, roztáhla ruce a zašeptala něco, čemu nerozuměl.
Ale očividně to fungovalo. Během chvilky tu stál nádherný fialový drak. Lilit ale dlouho neotálela a změnila se raději zpět.
"Takže jsi to nakonec dokázala…výborně." Na dědově tváři hrál veselý úsměv. Takový, jaký si Lilit pamatovala z dob, kdy ještě žil její bratr.
" Takže ti teď řeknu celý plán. Dobře mě poslouchej." A starý muž začal povídat, povídal snad deset minut, než konečně skončil.
"Chápu," dívka kývla, "takže mám dobrovolně odejít na hrad Temného lorda, dostat se do jeho blízkosti a…"

Dál nedořekla, jelikož někdo zaklepal na dveře. Věděla, že si jdou pro ni. A také věděla, že jen, když poslušně odejde, zachrání tím celou Flertopii i její obyvatele.
Smířena se svým osudem vyšla před dům a nasedla na koně k onomu holohlavému muži. Poté odjeli směrem k lesu, za kterým se nacházel zbytek Flertopijského království. A tam někde v dáli…
…na ni čekal hrad Temného lorda…
…a její poslání…
…její osud.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Myia Hatake, Elishka05... prostě tvoje duševní, japanovilní, manofilní a upíří ♥ sestřička ♥ Myia Hatake, Elishka05... prostě tvoje duševní, japanovilní, manofilní a upíří ♥ sestřička ♥ | 3. března 2009 v 13:05 | Reagovat

tak jsem si jí přečetla po druhý.. mě se Lilitka lmoc íbí i přes to že je to fantasy.... píšeš to hezky, úplně jinak než třeba tVoNW nebo Willa... prostě každý tvůj příběh je něčím jiný, zvláštní... už se moc těšim, čim mě překvapíš v příštim díle a jak se to bude vyvjíjet :)  a tytulky ve Smtmívání jsou pravopisně hluboko pod Vláďou?? OMJ, to mě dostalo, jako xD si závislák... já te´d nekoukam ani na anime, ani na nic, ani NEOBNOVUJU nic ani nic novýho NEZAKLÁDÁM  (jen aby to to bylo jasný), já prostě jen tak... nic nedělam xD ležim a mnu si spánky, asi tak xD

2 Ayra chan ----> ♥♥♥Tvoje eSBecko♥♥♥ Ayra chan ----> ♥♥♥Tvoje eSBecko♥♥♥ | Web | 3. března 2009 v 13:48 | Reagovat

ty mas na pisanie proste talent a nehovr , ze nie dobre? xD vazne podarena kapitola a ked ti pisem koment asi uz si si vsimla, ze som spät a musela som ist mimo chjo ku kozmeticke pretoze mam kruto pratetu neda si pokoj xD ale Ayra je tu aby si precitala tvoje krasne dielo a vazne som zvedava na dalsiu cast

3 Myia Hatake, Elishka05... prostě tvoje duševní, japanovilní, manofilní a upíří ♥ sestřička ♥ Myia Hatake, Elishka05... prostě tvoje duševní, japanovilní, manofilní a upíří ♥ sestřička ♥ | 3. března 2009 v 13:50 | Reagovat

tak promiň... to sem nechtlěla... T.T mno každopádně tý pizzi je mi líto a toho Stmívání taky xDD tyjo... ale nesmíš se na mě zlobit *Whitovi oči*...

4 Ayra chan ----> ♥♥♥Tvoje eSBecko♥♥♥ Ayra chan ----> ♥♥♥Tvoje eSBecko♥♥♥ | Web | 3. března 2009 v 14:02 | Reagovat

ale vazne pekne pises :) a byva to tak , ze tí, ktorí vedia pisat si myslia , ze im to nejde a tí, ktori o tom nevedia takmer nic si myslia , ze pisu perfektne xD nieco taketo sa u ludi stava velmi casto

5 Cassandra-SBčko,který tě moc LOWUJE Cassandra-SBčko,který tě moc LOWUJE | E-mail | Web | 3. března 2009 v 21:03 | Reagovat

Máš mocinky pěkný des. XDD

6 Rikki-YUMI **tvoje SB ktoré ťa má veľmi rado** Rikki-YUMI **tvoje SB ktoré ťa má veľmi rado** | E-mail | Web | 4. března 2009 v 22:39 | Reagovat

wow!!!

7 Samie-chan ^^ SB Samie-chan ^^ SB | Web | 5. března 2009 v 19:08 | Reagovat

Ahoj obíhám SB..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.