Lilit→1.kapitola...Zachránce

28. února 2009 v 21:18 | Tachiko Manabu de Vampire Princess
Lilit se probudila. Slunce již vycházelo za obzorem a vrhalo na svět nazlátlé světlo úsvitu. Paprsky vytvářely zlaté odlesky na jejích zářivě blonďatých vlasech a prohlubovaly hloubku jejích očí, modrých jako hluboká tůňka. Již byla skoro připravena na odchod… za tři dny jí bude patnáct.
Posadila se. Pohlédla na svého dědečka, spokojeně oddychujícího na vedlejší posteli. Ještě spal. Její děda byl podivín. Lidé ho moc nechápali, někteří se ho i báli. Ale Lilit měla dědečka moc ráda. Vyprávěl jí zajímavé příběhy… o dracích, čarodějích, vílách, upírech… moc ráda to poslouchala.
Ozvalo se zaklepání na dveře. "Ale ne," zděsila se dívka, "Černý Dráb si již pro nás přišel. Máme vyrazit na pole a děda ještě pořád spí..!"


"Dědečku, vstávej!" zatřásla se starým mužem. Pootevřel oči. "Lilit, proč mě budíš..?" podivil se a ospale zamrkal. "Rychle, musíš vstát! Černý Dráb je již tady a my nejsme na jeho příchod připraveni!"
Jakmile to stařík zaslechl, vyskočil čile na nohy a rychle se oblékl. "Již běžím!" křikl a slezl z půdy, kde spali dolů do světnice. Lilit rychle popadla malé zrcátko a hřebínek, rozčesala dlouhé zlaté kadeře a stáhla rudou stuhou. Na sebe si oblékla prosté červené šaty. Poté zrcátko zastrčila zpět pod polštář, odkud ho předtím vzala. Ne, to nebyla dobrá skrýš. Musela ho dát jinam… Vytáhla jednu vyviklanou cihlu ze stěny a umístila zrcátko i hřebínek právě tam. Pak cihlu zase zasunula.Zrcadla byla ve Flertopii zakázána od té doby, co na trůn nastoupil tajemný Temný lord. Nenáviděla ho za vše, co dělal této zemi. Nenáviděla ho za to, že jí zabil bratra Fabiana, který vedl hlavní odpor. Sama žila ve strachu, co by se jí a jejímu dědečkovi mohlo přihodit, kdyby se Temnému lordovi postavili.

"Jen pojďte dál, vzácný pane," slyšela zdola dědečka. "Má vnučka se připravuje na setkání s tak vzácným hostem, pane."
Vzácný host…? Zděsila se Lilit, To nebude Černý Dráb…

"Tak ať si pospíší!" zavelel hrubý mužský hlas. Naposledy zkontrolovala ukryté zrcátko. Pak rychle sešplhala za dědečkem a za "vzácným hostem".
"Och! Vůdce Černých Drábů…! Co vás k nám přivádí, vzácný pane?" uctivě se uklonila holohlavému muži se zjizveným obličejem, zato bohatě nastrojenému.
"Tady jste, slečno. Přišel jsem vám předat tohle," promluvil a podal překvapené dívce zapečetěný svitek. Zapečetěný…pečetí Temného lorda.
"Dále se zdá, že se zde objevuje porušování Neporušitelných příkazů." Řekl přísně a přelétl pohledem oba dva vesničany. "Prý tu schováváte…draka."
Muž vytáhl z kapsy zmačkaný papír. Všichni věděli, co tam bylo napsáno.

Neporušitelné příkazy Temného lorda

  1. Nikdo nesmí vlastnit ani střípek zrcadla, nechce-li sloužit nadosmrti Temnému lordovi.
  2. Nikdo nesmí uchovávat ve svém domě jakékoliv známky draka, nechce-li zemřít bolestivou smrtí na očích všem lidem.
  3. Nikdo nesmí odporovat příkazům Temného lorda, nechce-li zemřít stejnou smrtí jako v předchozím případě.
  4. Nikdo taktéž nesmí odporovat příkazům Černých Drábů
  5. Každý člověk či každá domácnost musí odevzdávat 85% ze své měsíční úrody Temnému lordovi.
  6. Každý zdravý a práceschopný člověk musí čtyřikrát týdně obdělávat pole Temného lorda.
  7. Nikdo nesmí vlastnit více než tři slepice, dobytek je úplně zakázán
  8. Každá dívka, starší patnácti let má povinnost odejít se zástupcem Černých Drábů buď do kuchyně v paláci Temného lorda, nebo do jeho harému. O tom, je-li způsobilá sloužit lordovým potřebám rozhoduje výhradně on sám, nebo jím vybraný zástupce.
  9. Je-li žena velmi zohyzděna, musí se ukrývat v domě po dobu celého svého života.
  10. Sňatky se smějí konat pouze po povolení některým z Vůdců Černých Drábů.
  11. Černí Drábové mají pravomoc vybrat svobodnému mladíkovi dívku, s níž by měl založit rodinu.

"Draka?" vyjekla Lilit, "Myslela jsem, že byli vyvražděni!"
"To také nepochybně byli," přisvědčil dědeček a postavil se před svalovce. Působil jako věchýtek, ale Lilit věděla, že má skrytou sílu a moc.
"Milý pane, my tady žádného draka nemáme. Nejsme zrádci jako byl můj vnuk." Dívka se až vyděsila, jak věrohodně působil znechucený tón dědova hlasu.
"Musím vám to tu prohledat. Tak zní nařízení." Hrubě odstrčil Lilit a prošel až k žebříku. Vyšplhal nahoru a začal se přehrabovat ve věcech.
"Schovala jsi to?" pošeptal dědeček Lilit do ucha.
"Jistě," odpověděla blondýnka, také šeptem. Věděla, že kdyby u nich našli zrcadlo, byli by odsouzeni k otroctví na hradě Temného lorda. A to by se jim žilo ještě mnohem hůře, nežli teď. Otroci, jenž dřeli pod pánem stínů dostávali najíst jednou denně a to pouze lžíci suché rýže, pít mohli jen vodu v omezeném množství půl litru na den a umývat se směli jedenkrát týdně. Přitom pracovali od Slunce východu až do temné noci. Dřeli, polykali prach. A ženy a dívky sloužili Temnému pánovi kromě jiného i pro pobavení a ukojení jeho, podle pověstí nekonečné a neukojitelné, vášně.
"Tak tedy dobře." Dědeček se usmál a značně se zklidnil.


"Nic jsem nenašel, jste tedy bez viny." Vůdce Černých Drábů sešplhal po žebříku a pokrčil rameny. "V pátek se pro tebe vrátím, holčičko. Jsi krásná, budeš se mému pánovi líbit. A pokud ne…" dosti podivně se usmál. Připomínalo to chlípný škleb. Poté vyšel z domku a bouchl dveřmi.
"Lilit," šeptl dědeček, "Musím ti něco důležitého říci."
"A copak…?" otázala se dívka. Ještě nikdy neslyšela v dědečkově hlase tolik úzkosti, strachu.
"Lilit, ty jsi poslední Flertopijský drak."
"Dědečku, jak to myslíš…?" dívka udiveně vyvalila oči. Nevěřila, nemohla přeci být…drak…?
"Vidím, že tvé srdce sžírají pochybnosti. Pak se tedy podívej na tohle." V dívčině ruce spočinul malý, bílý papírek. Na něm stála jen čtyři slova…


Věř dědečkovi, Lilit…

Maminka


"Tvá matka to věděla. Věděla, že se jí narodí drak. Vždyť ona sama byla jedním z nich." Po dědečkově i po vnuččině tváři stekla slza.
"A proto…" zašeptala Lilit a on přikývl.
"Ano. Proto zemřela. Ona, tvůj otec i babička. Já tenkrát utekl. S tebou. Musela jsi přežít… Máš TU moc."
Lilit usedla na dřevěnou židli a skryla hlavu do dlaní.
"Takže já…"
"Ano, ty jsi bájný Zachránce Flertopie."
"Já? Proč? Vždyť…" dívka se třásla strachy. Nemohla, nesměla…ona ne!
Ne, to není možné, to nejde…prostě ne! Ona byla vždy tak normální…poslušná dívenka, co kromě malinkého zrcátka neporušovala žádná pravidla.
Jistě, ráda poslouchala dědovy pohádky, ale být tím…ne, to není možné!
"Dědečku…proč jen?" na víc se nezmohla. Tak moc ji šokovala ta náhlá zpráva.
"Lilit, musíš být silná. Já ti pomohu, vycvičím tě, ale…" zarazil se a po jeho tváři přeběhl smutný stín. Na chvíli se odmlčel, než dořekl: "Nebudeš-li naplněna vírou, nikdy ho neporazíš…"
Ho? Koho? Myšlenky vířily dívce hlavou, zmatené a neuspořádané. Obavy, naděje…všechno.
Mám snad bojovat s Temným lordem?
To zjištění Lilit vyděsilo. Nikdy by se mu nedokázala ani postavit, natož ho porazit a zachránit tak Flertopii… ona nemůže být poslední drak! Určitě se teď vzbudí z tohohle snu, nebo děda řekne "Apríl!" a ještě se tomu vtipu zasmějí…
A tak čekala, až se něco z toho stane…a ono nic. Děda se na ní díval a očividně očekával odpověď.
"Já jsem opravdu drak?" zašeptala. Kývl. Doufal, že už přijala tu pravdu.
"Dobrá, vycvič mne," usmála se milým úsměvem. Co na tom, že zemře někde v boji s Temným lordem, nebo dokonce i dřív…? Tehdy poprvé se v jejích očích objevil odhodlaný záblesk. Takový, jako si pamatoval od svého syna, jeho manželky i od dívčina bratra Fabiana. Smířila se se svým osudem, zvedla hrdě hlavu a promluvila hlasem plným víry v sebe sama.

"Chci pomoci Flertopii za každou cenu!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.